Když pozoruji svého syna obklopeného přírodou a zvířaty o které se v našem druhém domově staráme, cítím příjemný klid. Pocit jistoty, vnitřního tepla i bezprostřednosti.
Blíží se synovi sedmé narozeniny, jsou to léta, kdy už vše vnímá velmi silně a tvoří si obrazy, které jej mohou provázet zbytkem jeho života. Zakořeňuje v místech, kde cítí příjemné teplo – kde cítí blízkost své přirozenosti. Já se zas a znova, díky němu, vracím do svého dětství…do míst, kde jsem zapustila svůj životní kořen.
Učí mě sedět na místě, pozorovat mravence ve výstavbě svého mraveniště. A najednou cítím, jako bych byla opětovně tou malou dívkou…
…ta malá dívka je uvnitř stále, jen obal vyzrál.
Zářím jako slunce v procesu rozpomínání…a přeji ten stejný cyklus rovněž mému synovi.
Na co jste si díky Vašim dětem rozpomněli Vy?
